Zlatovláska a tři medvědi

Kdysi dávno stála v lese malá dřevěná chaloupka. Bydleli v ní tři medvědi. Velikánský Táta Medvěd, prostřední Máma Medvědice a docela maličký Medvídek. Jednoho rána uvařila Máma Medvědice k snídani kaši. Ale byla příliš horká, nedalo se jíst. „Půjdeme se projít do lesa,“ řekl Táta Medvěd, „než nám kaše vystydne.“ A tak tři medvědi vyšli ven a dveře nechali trochu pootevřené.

Za chvilku šla lesem malá holčička. Měla vlásky zlaté a kudrnaté jako sluníčko, a tak jí všichni říkali Zlatovláska. Uviděla chaloupku a uviděla, že jsou dveře pootevřené. „Haló?“ zavolala. Nikdo se neozval. Byla to zvědavá holčička a měla hlad, a tak po špičkách vešla dovnitř. A na stole stály tři misky s kaší.

Ochutnala kaši z velikánské misky. „Au! Ta kaše je moc horká!“ Ochutnala kaši z prostřední misky. „Brr! Ta kaše je moc studená!“ Pak ochutnala kaši z malinké misky. „Mňam! Tahle kaše je akorát!“ A snědla ji celou, do poslední lžičky.

Potom Zlatovláska uviděla tři židle. Posadila se na velikánskou židli. „Tahle židle je moc tvrdá!“ Posadila se na prostřední židli. „Tahle židle je moc měkká!“ Pak se posadila na malinkou židličku. „Tahle židle je akorát!“ Ale vrtěla se a poskakovala, a prask! Židlička se rozpadla na kousky a Zlatovláska žuchla, bum, na podlahu.

Zlatovláska byla najednou celá ospalá. Vyšla po schodech nahoru a našla tři postele. Lehla si na velikánskou postel. „Tahle postel je moc vysoká!“ Lehla si na prostřední postel. „Tahle postel je moc nízká!“ Pak si lehla na malinkou postýlku. „Tahle postel je akorát.“ Přitáhla si pestrou pokrývku ušitou z barevných kousků látky a za chviličku tvrdě spala.

Brzy se tři medvědi vrátili domů. „Někdo jedl mou kaši,“ řekl Táta Medvěd svým velikánským hlasem. „Někdo jedl mou kaši,“ řekla Máma Medvědice svým prostředním hlasem. „Někdo jedl MOJI kaši,“ řekl Medvídek svým malinkým hláskem, „a snědl ji celou!“ Pak uviděli židle. „A někdo seděl na mé židli,“ zvolal Medvídek, „a rozbil ji!“

Nahoru po schodech šli. „Někdo ležel v mé posteli,“ řekl Táta Medvěd. „Někdo ležel v mé posteli,“ řekla Máma Medvědice. „Někdo ležel v MÉ posteli,“ zapištěl Medvídek, „a pořád tam je!“ Zlatovláska otevřela oči. Nad sebou uviděla tři medvědy! Vyskočila z postele. „Ach! Moc se omlouvám!“ zvolala. „Snědla jsem kaši a rozbila jsem židli. Neměla jsem k vám chodit bez dovolení.“

Medvědi se na sebe podívali. „No,“ řekla laskavě Máma Medvědice, „bylo to opravdu nehezké, vejít bez dovolení. Ale děkujeme ti, že ses omluvila.“ Zlatovláska pomohla Tátovi Medvědovi spravit židličku a Máma Medvědice uvařila další kaši, akorát takovou, jak má být, pro všechny. Pak Zlatovláska běžela domů k mamince a všechno jí vyprávěla. A od té doby vždycky zaklepala a vždycky se napřed zeptala. A někdy se šla podívat za Medvídkem a hráli si spolu v lese. Dobrou noc.