Lev a myška

Na širé zlaté savaně, pod velkou akácií, spal lev. Byl to největší a nejsilnější lev ze všech a jeho chrápání znělo jako hrom. Chrrr... chrrr... Kolem se přihnala malá myška a hledala semínka. Tolik spěchala, že se vůbec nedívala, kam běží. Tip, tip, tip, vyběhla lvovi na velkou tlapu, přeběhla ji a hop, přímo přes nos!

Lev se probudil a hlasitě kýchl. „Ap-čí!“ Jedním rychlým pohybem tlapy chytil myšku za ocásek. „Kdo se opovažuje budit krále savany?“ zařval. Myška se celá roztřásla. „Ach, prosím, velký lve, moc se omlouvám! Nechtěla jsem tě vzbudit. Pusť mě, prosím. Možná ti jednoho dne taky pomůžu.“

Lev se smál tak, že se na stromě třásly listy. „Ha, ha, ha! Ty? Ty mi pomůžeš? Maličká myška pomůže velkému lvu? To je ta nejlegračnější věc, jakou jsem za celý rok slyšel!“ Ale lev nebyl hladový, myška byla opravdu moc malá a omluvila se tak hezky. „Tak běž, maličká,“ zasmál se a otevřel tlapu. „Děkuju, děkuju!“ pípla myška. „Nezapomenu na to!“ A zmizela v trávě.

Za pár dní šel lev vysokou trávou a hledal chladné místo k odpočinku. Nevšiml si velké provazové sítě, kterou lovci schovali na cestě. Žuch! Síť na něj spadla. Lev tahal. Lev tlačil. Lev se válel. Ale čím víc sebou házel, tím pevněji ho provazy držely. „Pomoc!“ zařval. Jeho mohutné zařvání se neslo po celé savaně, až k řece.

Daleko odtud uslyšela řev malá myška. Ten hlas přece znala! „To je můj přítel lev,“ řekla. „Je v nesnázích!“ Ostatní zvířata se velkého hluku lekla a utíkala pryč. Ale malá myška běžela přímo k němu, co jí malé nožky stačily. Trávou, přes kameny, pod keři, tip, tip, tip, tip, až našla lva zamotaného v síti.

„Neboj se, lve,“ řekla. „Já ti pomůžu.“ „Ty?“ řekl lev, ale tentokrát se nezasmál. Myška vyšplhala na síť a začala ostrými zoubky hryzat provazy. Hryz, hryz, cvak! Jeden provaz povolil. Hryz, hryz, cvak! Povolil další. Hryzala a hryzala a díra v síti se zvětšovala víc a víc.

Konečně byla díra dost velká. Lev vystoupil ze sítě a protřásl svou velkou zlatou hřívu. Byl volný! Podíval se dolů na maličkou myšku a oči mu zářily vděčností. „Malá kamarádko,“ řekl tiše, „smál jsem se ti. Říkal jsem, že myš nikdy nemůže pomoct lvovi. Ale ty jsi mi zachránila život. Je mi líto, že jsem se smál.“ Myška se usmála. „Od toho přece přátelé jsou.“

Od toho dne byli lev a myška nejlepší přátelé. Myška často jezdila lvovi na hlavě, vysoko nad trávou, a lev dával pozor, aby ji nikdo nezlobil. A lev na to už navždycky pamatoval: žádný přítel není příliš malý a žádná laskavost nepřijde nazmar. Pod velkou akácií se spolu dívali, jak se na nebi objevují hvězdy. Dobrou noc.