Tři prasátka

Byla jednou tři malá prasátka a bydlela s maminkou v chaloupce na konci anglické cesty. Jednoho jasného rána jim maminka zabalila svačinu do tří puntíkatých šátků. „Už jste velcí,“ řekla. „Jděte a postavte si každé svůj domek, a postavte ho pořádně.“ A tak šla prasátka kolem živých plotů a kolem oveček a zpívala: „Tup, tup, tup, tup, tři prasátka jdou, kolem dokola vesele spějou!“

První prasátko potkalo pána s vozíkem slámy. „Sláma je lehká, sláma je rychlá, domeček z ní bude, než se nadechnu!“ Tu přišel vlk, dlouhý a hubený a hladový jako vlk. „Prasátko, prasátko, pusť mě dovnitř!“ „Ne, ne, při chloupcích na mé bradičce!“ „Tak budu foukat a dout a dům ti sfouknu!“ Fú! Fú! Fšššš! Sláma se rozletěla do všech stran a prasátko utíkalo, co mu nožičky stačily.

Druhé prasátko potkalo pána s vozíkem klacíků. „Klacíky jsou levné a pěkně se skládají, domeček z nich bude akorát pro mé nožky!“ Sotva si sedlo, přiběhlo k němu první prasátko, a hned za ním přišel vlk. „Prasátko, prasátko, pusť mě dovnitř!“ „Ne, ne, při chloupcích na mé bradičce!“ „Tak budu foukat a dout a dům ti sfouknu!“ Fú! Fú! Křup, prásk, třesk! Klacíky se rozsypaly a obě prasátka utíkala pryč.

Třetí prasátko potkalo pána s vozíkem cihel. „Cihly jsou těžké, cihly jsou pomalé, ale co z nich postavím, to pevně stojí dál.“ Celý týden pracovalo, cihla na cihlu na cihlu, a postavilo si pevné dubové dveře a vysoký komín. Sotva zapálilo oheň, vyběhla po cestičce dvě udýchaná prasátka. „Honem, pojďte dál!“ zvolalo. Cvak, zaklapla se závora, a už byla všechna tři v teple a v bezpečí.

Přišel vlk. „Prasátko, prasátko, pusť mě dovnitř!“ „Ne, ne, při chloupcích na mé bradičce!“ „Tak budu foukat a dout a dům ti sfouknu!“ Foukal, až mu zrůžověly uši. Dul, až se mu ocas postavil do výšky. Ani jediná cihla se nehnula. Tak vlk zkusil lest. „Prasátko, vím o poli s báječnou tuřínovou řepou. Sejdeme se zítra v šest a vykopeme ji spolu.“

Třetí prasátko nebylo žádný hlupáček. Vstalo v pět, odklusalo na pole a bylo zpátky doma s košíkem řepy dřív, než zakokrhal kohout. V šest vlk zaklepal. „Jsi připravené, prasátko?“ „Připravené?“ zavolalo prasátko přes dveře. „Já už jsem tam byl a zase zpátky a řepa se vaří v hrnci. Je moc dobrá, děkuji.“ Vlk dupl packou. A pak se nadechl, největším nádechem celého svého života.

Foukal, až už neměl čím foukat. Dul, až už neměl čím dout. Zbylo v něm jen jedno tenké pípnutí. Potácivě vylezl na střechu, že se podívá dolů komínem. Jenže oheň už byl zhasnutý a prasátka měla pod komínem velkou káď teplé vody na koupání. Žuch, šup, bum, šplouch! Vlk spadl rovnou do mýdlové pěny. Vyskočil ven, s bublinkou na nose, přeběhl kopec a už se nikdy nevrátil.

Druhý den přišla na návštěvu maminka a měla velkou radost. První prasátko ustlalo měkké postýlky ze slámy. Druhé prasátko naskládalo klacíky na topení. Třetí prasátko postavilo cihlové zdi kolem dokola, aby jim byl domov pevný. Té noci přišel cestou vítr. Řekl fú, docela maličko. Řekl fú, docela tichounce. Ale nic se nepohnulo. Tři prasátka ležela v řadě, v teple a plná řepy. Dobrou noc, prasátka. Dobrou noc.