Tři kozlíci Gruffové

Za devatero horami žili tři kozlíci, kterým se říkalo Gruffové: malý kozlíček, prostřední kozlík a velký, převelký kozel. Celou zimu hryzali jen suché seno a teď měli hrozný hlad. Za údolím, na druhé straně hučícího potoka, ležel svah plný sladké zelené trávy a lučních kvítí. „Pojďme na kopec a pasme se, dokud nebudeme kulaťoučcí,“ řekli si. Jenže aby se tam dostali, museli přejít dřevěný most.

A pod tím mostem bydlel trol. Byl hrbolatý a mrzutý, nos měl dlouhý jako mrkev a vlasy jako mechem porostlý kámen. Nechtěl, aby někdo chodil přes jeho most. Nikdy a nikdo. „Tohle je MŮJ most,“ bručel si pod vousy. „Kdo půjde přes něj, ten se mi bude zodpovídat!“ A seděl si tam ve stínu, čekal a poslouchal.

Jako první vykročil na most malý kozlíček Gruff. Klip, klap, klip, klap! cupitaly jeho malinké kopýtka. „Kdo to klipká a klapká po mém mostě?“ zahřměl trol a vystrčil hlavu. „Ale, jen já, malý kozlíček Gruff,“ odpověděl kozlíček tenkým hláskem. „Jdu na kopec spásat sladkou trávu.“ „Ale to tedy nejdeš!“ řekl trol. „Já tě spolknu!“

„Ach, prosím, nepolykej mě,“ řekl kozlíček. „Jsem moc malý. Počkej na mého bratra, druhého kozlíka Gruffa. Ten je mnohem větší než já.“ Trol se podrbal na mechové hlavě. „Větší, říkáš? Hm. Tak dobrá, jen běž.“ A klip, klap, kozlíček přeskákal přes most a vyběhl až k zelené trávě na kopci.

Brzy vstoupil na most prostřední kozlík Gruff. Klip, klap, klip, klap! „Kdo to klipká a klapká po mém mostě?“ zahřměl trol. „To jsem já, druhý kozlík Gruff,“ řekl kozlík prostředním hlasem. „No, a já tě spolknu!“ „Ale to bych nedělal,“ řekl kozlík. „Počkej na mého velkého bratra. Ten je mnohem, mnohem větší než já.“ „Tak dobrá,“ řekl nenasytný trol. „Jen běž.“ A druhý kozlík vyběhl na kopec.

Potom přišel velký, převelký kozel Gruff. KLIP, KLAP! KLIP, KLAP! Most pod ním vrzal a sténal. „KDO TO DUPE PO MÉM MOSTĚ?“ zahřměl trol. „TO JSEM JÁ, VELKÝ KOZEL GRUFF!“ odpověděl kozel hlubokým, převelikým hlasem. „No, a já jdu a spolknu tě!“ řekl trol a vyškrábal se nahoru na most. „Tak pojď!“ řekl velký kozel. „Mám dva velké rohy a tebe se nebojím!“

Velký kozel Gruff sklonil rohy a rozběhl se na trola. Bum! Vyhodil ho rovnou z mostu a žbluňk! trol dopadl do hučícího potoka. Studená voda ho unášela, jak se kolébal a prskal, celým údolím dolů. „Brrr! Ta je ale studená!“ bručel trol. „Najdu si jiný most a hodnější kozly!“ A už se nikdy nevrátil.

Pak velký kozel Gruff vyklapal na kopec za svými bratry. Tam se pásli na sladké zelené trávě a lučních kvítcích, jedli a jedli, až byli tak kulatí a tlustí, že sotva došli domů. A jestli to z nich nespadlo, tak jsou tlustí dodnes. A teď hop, hop, hop, pohádce je konec. Dobrou noc.