Šťastná konvička na čaj
O čem pohádka je
Chudý klempíř Jinbei najde starou konvičku a vezme ji domů. Konvička je ve skutečnosti veselý tanuki! Spolu tančí na návsi a lidé se za nimi chodí dívat z daleka. Jinbei se rozdělí o všechno, co má, a nakonec si přátelé odpočinou u tichého čaje.

Dávno tomu, v Japonsku, v malé vesničce mezi mlžnými kopci, žil jeden chudý starý klempíř jménem Džinbei. Celý den spravoval hrnce a pánve. Cink, cink, cink, tloukalo jeho malé kladívko. Měl jen jeden malý domek, jednu tenkou přikrývku a skoro žádnou rýži, ale měl velmi hodné srdce. Jednoho podzimního podvečera našel na kraji bambusového lesa starou konvici na čaj. Seděla tam docela sama mezi spadaným listím.

„Chudinka stará,“ řekl Džinbei. „Pojď se mnou domů.“ Odnesl konvici do svého domku a drhnul ji, až se leskla. Naplnil ji vodou a pověsil nad oheň. Brzy začala voda zpívat. Bunbuku, bunbuku, bunbuku. Džinbei se usmál a hřál si ruce. Bunbuku, bunbuku. Tu se konvice začala kroutit. „Jejda!“ zvolala. „Au! Horko, horko, horko!“ A ven vyskočil huňatý hnědý ocas.

Ven vyskočily čtyři malé packy. Ven vykoukl chlupatý obličejík s jasnýma černýma očima. Seskočil z ohně, sedl si na podlahu a foukal si na ocas. „Promiň mi to,“ řekl. „Jsem tanuki. Proměnil jsem se v konvici jen pro legraci a teď se nemůžu pořádně přeměnit zpátky.“ Džinbei se smál, až si musel sednout. „Už žádný oheň, kamarádíčku,“ řekl. Dal tanukimu polštářek a svou poslední rýžovou kuličku.

Ráno byla nádoba na rýži prázdná. Džinbei se do ní podíval a neřekl ani slovo. Ale tanuki to viděl. „Byl jsi na mě hodný,“ řekl, „a já ještě nikdy neviděl tak hodného člověka, který by měl takový hlad. Teď poslouchej. Konvice, která jen sedí, je jenom konvice. Ale konvice, která tancuje? Za tou by lidé šli hodně daleko!“ Džinbei zamrkal. Pak se začal usmívat. „Bunbuku,“ řekl.

Natáhli provaz mezi dvě borovice na vesnickém náměstí. Džinbei zabubnoval na svůj malý buben. Tanuki vyskočil v malé modré kazajce a s malým červeným slunečníkem. Bunbuku, bunbuku, krok a zhoupnout. Po provaze tančil tam a po provaze tančil zase zpátky. Točil se na jedné packě. Uklonil se a víčko mu cinklo. Ach, jak se děti smály! „Ještě!“ volaly. „Zatancuj ještě, konvičko!“ A do starého mužova klobouku se sypaly mince jako déšť.

Zpráva letěla od vesnice k vesnici a od města k městu. Po horských cestách a přes mosty putoval Džinbei se svým přítelem. Bunbuku, bunbuku, krok a zhoupnout. Všude, kam přišli, lidé přibíhali. Přišly babičky, rybáři i rolníci z rýžových polí s blátem na nohou. Brzy byla v nádobě zase rýže a pro tanukiho sladké fazolové koláčky. A kdykoli potkal Džinbei na cestě někoho hladového, rozdělil se s ním o to, co měl.

Jedné zasněžené noci Džinbei spočítal mince a pak přestal počítat. Podíval se na svého přítele. Tanukiho packy byly unavené a jeho malá modrá kazajka byla na loktech ošoupaná. „Máme dost,“ řekl Džinbei. „Máme teplý domek a plnou nádobu. To je vše, co člověk potřebuje. Tvé tančící dny skončily, kamarádíčku. Odpočiň si.“ Tanuki si nahlas zívl a víčko mu cinklo.

Džinbei si tedy koupil novou obyčejnou konvici na čaj. Stála na ohni a nikdy neřekla ani slovo. A stará konvice spala na měkkém polštářku hned vedle jeho postele a zůstala jeho přítelem po všechny jeho dny. Večer, když padal sníh, seděli starý muž a tanuki spolu v tichu. Bunbuku, bunbuku, zpíval čaj. Bunbuku, bunbuku, ozývalo se tiché ospalé chrápání. Spi sladce, maličký. Dobrou noc.
Čím nás pohádka učí
Kdo je laskavý a umí se dělit, tomu se štěstí vrátí.
Nejvhodnější pro: Věk 3–8 let
Jemný příběh s opakujícími se zvuky a milým koncem, vhodný před spaním pro děti od 3 do 8 let.
Odkud tato pohádka pochází
Bunbuku Chagama — Traditional Japanese tale (anonymous), c. 1800. Převyprávěla pro dobrou noc aplikace Lullaquill. Je to naše vlastní nové vyprávění pohádky, která už je volným dílem.
Udělejte ze svého dítěte hrdinu dnešní pohádky
V aplikaci Lullaquill napište jméno svého dítěte a pár oblíbených věcí. Aplikace napíše klidnou, jemnou pohádku na dobrou noc, ve které si dítě zahraje hlavní roli, s obrázky a uklidňujícím hlasem.
Luna, malý zajíček s noční čepičkou, ti každý večer přečte pohádku.
Tři prasátka
Červená Karkulka
Zlatovláska a tři medvědi
Želva a zajíc
Lev a myška
Pasáček, který křičel „Vlk!“
Ošklivé káčátko
Jeníček a Mařenka