Jednopalcový chlapec
O čem pohádka je
Malý chlapec velký jako palec se plaví v misce od rýže po řece do velkého města. S jehlou místo meče se spřátelí s dcerou jednoho pána a statečně jí pomůže v nesnázích. Hřejivý a klidný příběh o odvaze, přátelství a návratu domů.

Dávno, dávno v Japonsku žili v malém domku u řeky stařeček a stařenka. Každý den si přáli dítě, a jednoho dne se jim konečně narodilo. Bylo malinké jako špička palce. „Náš maličký,“ řekli a pojmenovali ho Issun-bóši, Jednopalcový chlapec. Jedl jedno rýžové zrnko po druhém. Roky plynuly a on zůstal malinký jako dřív.

Jednoho rána se uklonil mamince a tatínkovi. „Chci vidět velké město a najít si ve světě svou cestu.“ Maminka mu dala šicí jehlu místo meče a malou slaměnou pochvu, aby ji měl kam schovat. Tatínek mu dal rýžovou misku místo lodičky a hůlku na jídlo místo pádla. „Malý jako palec,“ řekli, „a statečný jako hora. Hodně štěstí, náš maličký.“

Po řece plul dolů. Pádlo sem, pádlo tam, miskovou lodičkou. Řeka byla široká a miska kulatá, a tak někdy plul rovně a někdy se točil dokola a dokola. Pádlo sem, pádlo tam, miskovou lodičkou. Žába se podívala nahoru. Volavka se podívala dolů. Kolem připlul lísteček a Issun-bóši mu popřál dobré ráno. Mnoho dní pádloval, kolem borovic a rýžových polí, až připlul do města.

Došel k nejkrásnějšímu domu ve městě a zavolal: „Haló! Haló!“ Ven vyšel pán a podíval se doleva. Podíval se doprava. „Tady dole, u vaší sandály!“ zavolal Issun-bóši. Pán se radostně zasmál. „Takový drobeček a tak slušný!“ Vzal malého chlapce k sobě do domu. Issun-bóši nosil dopisy a honil myši. Sedával na rameni pánovy dcery, když četla, a stali se z nich nejlepší přátelé.

Jednoho jarního dne šla dcera pána podívat se na rozkvetlé třešně a Issun-bóši jí seděl na rameni. Okvětní lístky padaly jako jemný sníh. Tu se ale země začala třást. Bum, bum, bum! Zpoza kopce vykročil oni, velký nemotorný obr, s krátkými růžky a rozcuchanou hlavou. V ruce držel malé dřevěné kladívko. „Ohó!“ řekl. „Taková hezká dívka! Vezmu ji k sobě domů, ať mi vymete jeskyni.“

„Stůj!“ zavolal docela maličký hlásek. Obr se podíval dolů, nahoru a všude kolem. „Já jsem Issun-bóši!“ Obr ho zvedl, aby ho lépe viděl, a hop! Issun-bóši mu skočil na velký červený nos. Vytáhl jehlu a lechtal, lechtal, lechtal! „Ó! Ó hó!“ Obr se kroutil. Lechtal, lechtal, lechtal, v uchu! „Ha ha ha! Ap-čchí!“ Obr se smál tak, že mu kladívko vypadlo z ruky, a utekl pryč za kopec.

Dívka kladívko zvedla. „Tohle je kouzelné kladívko,“ řekla. „Stačí s ním zatřást a přát si.“ „Tak prosím,“ řekl Issun-bóši, „chtěl bych být o trochu větší.“ Jednou s ním zatřásla. Tok! Byl velký jako konvička na čaj. Podruhé s ním zatřásla. Tok, tok! Byl velký jako klika u dveří. Potřetí s ním zatřásla. Tok, tok, tok! A už tu stál, vysoký jako mladá borovice, a smál se radostí.

Zpátky proti proudu řeky se vydal, tentokrát pěšky, pro maminku a tatínka. „Náš maličký!“ řekli a dívali se nahoru, a nahoru. „Už ne tak docela maličký,“ řekl, „ale pořád váš chlapec.“ Všichni se přestěhovali blízko velkého domu a už si nikdy nemuseli nic přát. Večer mu maminka pořád dávala jedno rýžové zrnko, jen pro legraci. Malý jako palec, statečný jako hora, a konečně doma. Oyasumi. Dobrou noc.
Čím nás pohádka učí
Odvážný můžeš být, i když jsi docela malý.
Nejvhodnější pro: Věk 3–8 let
Krátké klidné věty a laskavý konec se hodí pro děti od 3 do 8 let před spaním.
Odkud tato pohádka pochází
Issun-bōshi, Otogi-zōshi — Traditional Japanese tale (anonymous), c. 1500. Převyprávěla pro dobrou noc aplikace Lullaquill. Je to naše vlastní nové vyprávění pohádky, která už je volným dílem.
Udělejte ze svého dítěte hrdinu dnešní pohádky
V aplikaci Lullaquill napište jméno svého dítěte a pár oblíbených věcí. Aplikace napíše klidnou, jemnou pohádku na dobrou noc, ve které si dítě zahraje hlavní roli, s obrázky a uklidňujícím hlasem.
Luna, malý zajíček s noční čepičkou, ti každý večer přečte pohádku.
Tři prasátka
Červená Karkulka
Zlatovláska a tři medvědi
Želva a zajíc
Lev a myška
Pasáček, který křičel „Vlk!“
Ošklivé káčátko
Jeníček a Mařenka